Natírání plechů: jak si poradit se špatnou přilnavostí barev

V rámci venkovního vybavení našich domů, bytů či chat nejčastěji míváme pozinkované či hliníkové okapy, parapety či střešní krytiny. Vhodným nátěrem chráníme tento materiál proti nadměrnému opotřebování vlivem povětrnostních podmínek a především UV záření nebo proti případné rzi.

Jinak přistupujeme k ošetření starších plechů, jinak zcela nových. Zatímco hliníkové podklady můžeme natírat v podstatě ihned po instalaci, u pozinku je vhodné počkat alespoň půl roku, dokud materiál tzv. nezoxiduje. Poté přichází na řadu nezbytné odmaštění a odstranění nečistot, zvlášť pokud jde třeba o střechu, která bývá okolo komínu často špinavá mj. od sazí. „Pro odmaštění doporučuji použít profesionální odmašťovadlo, například Progold odmašťovač, nikoliv běžný saponát, který často neodmastí podklad zcela, což bývá příčinou zhoršené přilnavosti nátěrových hmot,“ upozorňuje Radek Kříž. V další fázi je nezbytné povrch důkladně spláchnout proudem vody, ideálně tzv. wapkou.

Vodou ředitelné nebo syntetické barvy?

„Osobně doporučuji spíše vodou ředitelné barvy, například Dům barev Metal 2v1, které jsou jednak ekologičtější a méně zapáchají, ale také mnohem rychleji schnou,“ míní odborník ze sítě Dům barev. S vodou ředitelnými barvami obvykle není problém zvládnout celé ošetření během jediného dne, tedy včetně očištění, odmaštění i dvojího nátěru. Naopak syntetické barvy schnou déle, často je potřeba vyčkat i 8 hodin před aplikací druhé vrstvy. Spěchat se nevyplácí. „Pokud aplikujeme druhou vrstvu barvy, zatímco ta první ještě zcela neproschla, nátěr mívá tendenci se buď loupat, anebo na povrchu zůstávají defekty, které mají zásadní vliv na životnost celého nátěrového systému,“ říká Kříž s tím, že nezbytný časový rozestup mezi oběma nátěry bývá vždy uvedený na obale nátěrové hmoty.

Jeden nátěr, žádný nátěr

Stejně jako snad všechny jiné povrchy, i plechy je potřeba natírat minimálně dvakrát. Pokud ovšem renovujeme stávající nátěry, nejprve je nutné zlikvidovat případnou původní nesoudržnou nebo sprašující vrstvu. A to mechanicky, ať už broušením, špachtlí nebo drátěným kartáčem, účinná bývá i tlaková voda z wapky. Barvy volíme stejně jako u nátěru ostatních kovů. Nejprve používáme podkladový antikorozní nátěr, který jednak ochrání povrch proti korozi, ale zároveň zvýší přilnavost druhé vrstvy. Zvláštní péči věnujeme těm částem podkladu, které byly rezavé. Poté používáme krycí barvu, jež nátěru dodá kýžený odstín a zároveň jej chrání proti působení povětrnostních vlivů. Jednoduchým a praktickým řešením jsou tzv. jednošichtovky, neboli nátěry 2v1, které mají vlastnosti základní i vrchní barvy v jednom. Pozinkované a hliníkové prvky natíráme ideálně při venkovní teplotě mezi 10 a 20 stupni Celsia, pozornost ovšem věnujeme i teplotě podkladu, která by také neměla být ani výrazně vyšší, ale ani nižší než je teplota okolního prostředí. Správně provedený nátěr by měl vydržet 5 let i více.